Možná je problém jinde. Český sběratel byl roky zvyklý, že si všechno posbírá, protože to, co se dřív vydávalo, bylo velice snadno dosbíratelné. A většina těchto sběratelů patrně nikdy v obdobné míře nesbírali NHL. Ti, co sbírají NHL týmy, jakože opravdu týmy, nebo i konkrétní hráče, se dokázali smířit s tím, že nikdy nesesbírají všechno. A možná to je ta podstata. Kdo si řekne "sbírám všechno", nikdy uspokojení nedojde.
A druhou věcí je, není přece uměním mít sesbírané všechno "měsíc po vydání". Jinými slovy, sbírání je přece od toho, že jednu limitovanou paralelku lovíme třeba i 5-10 let po vydání a někdy ji získáme až po 20-25 letech. Často to vidíme u valenta, tímtoho ho zdravím, který až dnes, po 20-25 letech vyzobává krásné inserty nebo paralelky z 90. let. Sběratel českých karet, myšleno obecně kohokoliv, kdo sbírá jen extraligu, by měl k něčemu podobnému taky dojít. To už je za mě ten vyšší stupeň sběratelství. Ne všechno co nejdřív po vydání pokoupit, ale na kartu si počkat. Možná je pak větší radost získat kartu po 20 letech po vydání, než když ji koupím 20 dnů po vydání. Že tu narážíme na problém s distribucí a někteří mají karty bokem, to už je jiný problém, byť s tím souvisí.
Pokud řešíme sesbíratelnost "master setu", abychom měli všechny paralelky, limity, atd., stáváme se tak trochu otroky karet. Sběratelé Sparty, Pardubic nebo Kladna zkrátka nikdy nebudou mít sbírku 100%. A řekl bych, že to snad ani není podstatou toho, proč sbíráme. Kdo si nedokáže definovat rozumné limity, nikdy nemůže mít z karet radost.
Každopádně je vtipné sledovat ten vývoj. Nejdřív je karet málo, pak jich je zase hodně.

Máte to těžké, pane Hrbku, všem se nezavděčíte.
